Starý zákon
má při poskytování půjčky svá pravidla. V Exodus 22,25-26 o půjčce
soukmenovcům: „Jestliže půjčíš stříbro někomu z mého lidu, zchudlému,
který je s tebou, nebudeš se k němu chovat jako lichvář, neuložíš mu
úrok. Jestliže se rozhodneš vzít do zástavy plášť svého bližního, do západu
slunce mu jej vrátíš, neboť jeho plášť, kterým si chrání tělo, je jeho jedinou
přikrývkou. V čem by spal? Stane se, že bude ke mně úpět a já ho vyslyším,
poněvadž jsem milosrdný.“ III. kniha
Mojžíšova v 25.kapitole dává pravidla pro různé situace a v 25,35-37
je varování před zneužitím nouze chudého: „Když tvůj bratr zchudne a nebude
moci vedle tebe obstát, ujmeš se ho jako hosta a přistěhovalce a bude žít
s tebou. Nebudeš od něho brát lichvářský úrok, ale budeš se bát svého
Boha. Tvůj bratr bude žít s tebou. Své stříbro mu nepůjčuj lichvářsky, na
poskytované potravě nechtěj vydělávat.“
Za účelem
zisku je o půjčce v V.knize Mojžíšově 23,20-21: „Svému bratru nebudeš půjčovat
na úrok, na žádný úrok ani za stříbro ani za pokrm ani za cokoli, co se půjčuje
na úrok. Cizinci můžeš půjčovat na úrok, ale svému bratru na úrok půjčovat
nesmíš, aby ti Hospodin, tvůj Bůh, požehnal ve všem, k čemu přiložíš
svou ruku na zemi, kterou jdeš
obsadit.“ Evangelista Lukáš v Lk 6,34-35 hlásá naopak půjčování
s rizikem ztráty podobné daru: „Půjčujete-li těm, u nichž je naděje, že
vám to vrátí, můžete za to čekat Boží uznání? Vždyť i hříšníci půjčují
hříšníkům, aby to zase dostali nazpátek. Ale milujte své nepřátele, čiňte dobře,
půjčujte a nic nečekejte zpět.“
Kniha
Sirachovec vybízí k půjčce a také píše o špatných dlužnících v Sir
29,1-7: „Kdo činí milosrdenství, půjčuje bližnímu, kdo mu podává pomocnou ruku,
plní přikázání. Půjč bližnímu, když potřebuje, a včas také bližnímu navrať!
Dodrž své slovo, buď spolehlivý v jednání s ním a vždycky dosáhneš, co budeš potřebovat. Mnozí
mají půjčenou věc za nalezenou a působí tak nesnáze těm, kdo jim pomohli. Dokud
nedostane, líbá člověku ruce, o peníze bližnímu pokorně říká. Ale když má
vrátit, otálí, trapně se vymlouvá a svaluje vinu na krátkost lhůty. I když však
může zaplatit, přinese sotva polovinu, a bude to počítat, jako by šlo o věc jím
nalezenou. Nemůže-li splatit, okrade bližního o jeho peníze a zbytečně si
z něho udělá nepřítele. Odplatí mu kletbami a nadávkami, místo úcty mu
odplatí urážkou. A tak mnozí odmítli půjčit ne ze zlé vůle, ale z obavy,
že budou zbytečně okradeni.“
V knize Přísloví 19,17 máme: „Hospodinu půjčuje, kdo se nad nuzným
smiluje“ K ochotě
pomoci vybízí Dt 15,7: „Bude-li u tebe potřebný někdo z tvých bratří,
v některém z tvých bran v tvé zemi, kterou ti dává Hospodin,
tvůj Bůh, nebude tvé srdce zpupné a nezavřeš svou ruku před svým potřebným
bratrem.“ Tento postoj je také v Matoušově evangeliu 5,42: „Kdo tě prosí
tomu dej, a kdo si od tebe chce vypůjčit, od toho se neodvracej.“ Ten, kdo se
stal ručitelem za cizí dluh má povinnost platit dluh. Proto kniha Sirachovec
29,16-20 varuje: „Hříšník připraví ručitele o majetek, nevděčník nechá svého
zachránce na holičkách. Ručení zahubilo mnoho řádných lidí, otřáslo jimi jako
mořské vlnobití. Bohaté muže zbavilo domova, že se museli potloukat u cizích
pronárodů. Hříšník propadne ručení a kdo se žene za ziskem, propadne soudům.
Ujímej se bližního, jak jen můžeš, ale dej přitom pozor, abys na to
nedoplatil“
Kniha Přísloví 17,18 se
lehkomyslnosti ručitelů vysmívá: „Blázen tleská rukama, když se stal ručitelem
svého přítele.“ Tvrdé dopady na
ručitele obsahuje Přísloví 20,16:
„Vezmi šat tomu, kdo za cizího ručil.“
Apoštol Pavel v 8.kapitole II. listu Korinťanům dává
směrnice pro organizovanou sbírku. Ve
verši 9 dává motiv k dávání: „Znáte přece milost našeho Pána Ježíše Krista: on, ačkoli bohatý, stal se pro vás
chudým, abyste vy zbohatli z jeho chudoby.“ K jakým praktickým výsledkům má dojít vysvětluje verš 13:
„Nebylo by totiž dobré, že byste jiným v tísni ulehčili, a sami do ni
upadli. Spíše má nastat jakési vyrovnání.“
Kánon 17. sněmu v Nicei 325: "Protože mnohé osoby duchovního stavu zabývají se hromaděním majetku a lichvářstvím, zapomněly na slova Svatého Písma: "Svých peněz nedám na lichvu!" (Žalm 15,5) a požadují úroky z půjčených peněz, ustanovil svatý a veliký sněm, aby osoba, které bude dokázáno, že po vyhlášení tohoto rozhodnutí bere ze zapůjčené částky úroky nebo si vymiňuje jiné výhody, požaduje polovičku zisku nebo podniká cokoli jiného, aby dosáhla hanebného zisku, budiž trvale vyloučena z kleru a odstraněna z duchovenského stavu."
Kánon 17. sněmu v Nicei 325: "Protože mnohé osoby duchovního stavu zabývají se hromaděním majetku a lichvářstvím, zapomněly na slova Svatého Písma: "Svých peněz nedám na lichvu!" (Žalm 15,5) a požadují úroky z půjčených peněz, ustanovil svatý a veliký sněm, aby osoba, které bude dokázáno, že po vyhlášení tohoto rozhodnutí bere ze zapůjčené částky úroky nebo si vymiňuje jiné výhody, požaduje polovičku zisku nebo podniká cokoli jiného, aby dosáhla hanebného zisku, budiž trvale vyloučena z kleru a odstraněna z duchovenského stavu."
Dnešní
společnost se svými dluhy a v nich
obsaženými podrazy ukazuje, že nedbá nejen o to, co hlásá křesťanská víra, ale
ani na zdravý rozum. Stačí se zamyslet nad tím, jaké úroky dostávají lidé za své vklady a jaké úroky mají, když si berou půjčku. Bez ochoty ke spravedlnosti a lásce nutně musí problémy
narůstat. Hlavní dluh člověka je jeho hřích. Dřívější cyrilometodějský kancionál měl otázku, která v novém kancionálu chybí a je aktuální: "Dělals lehkomyslně dluhy nebo je neplatil?" Je velký rozdíl hřích nemít a hřích neuznávat. Svatý Augustin v knize O očistci píše: "Kdokoli někdo požije více
pokrmu nebo nápoje než třeba, věz, že to patří k malým hříchům.“ Jsou-li
peníze a majetek na prvním místě, je to
modloslužba. K dobré službě Bohu, liturgii, bohoslužbě patří i řád
peněžních a majetkových věcí: křesťanské peníze a majetek. K tomu, aby člověk získal nějaké prostředky
k pomoci potřebným neboli almužně vede i půst. Peníze ušetřené za jídlo se
stávají darem, třeba pro lidi, co hladem umírají. K dobrému postu a
almužně patří moudrost a tu si má každý vyprošovat
v modlitbě. Postní doba a pátek
jako den postu dává možnosti k
dávání ve prospěch potřebných skrze snížení osobních nároků a potřeb postem
spojeným s modlitbou.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poskytuji prostor k otevřené diskusi, která povede
k přijetí a upevnění pravé katolické víry.
Bludné nekatolické názory se ve velké míře a bez ochoty nápravy projevily např. u článků "Mariánský život"
a "Démonologie" a nadále nebudou zveřejňovány právě
z tohoto důvodu.