Sebekritika a kritika papeže

   Sebekritikou nikoli slovy, ale skutky je pláč prvního papeže Petra po zapření Krista, Mt 26,75: „hořce se rozplakal.“ Sv.Kateřina Sienská, Dialog 63 k tomuto píše: „Petr se totiž po zapření mého Syna rozplakal. Jeho pláč byl však ještě nedokonalý a byl nedokonalý dalších čtyřicet dní až do nanebevstoupení.“ Tomuto selhání Petra předcházela kritika Pána Ježíše, že nezapře, Mt 26,34: „třikrát mě zapřeš“. 

   V Písmu svatém Pán Ježíš kritizuje prvního papeže Petra také slovy: „Jdi mi z očí satane! Pohoršuješ mě, neboť nemáš na mysli věci božské, ale lidské.“ (Mt 16,23). Oslovením „Šimone“ se obrací na Petra, aby bděl a říká mu: „Šimone, spíš?“ (Mk 14,37). Přesto Petrovi Pán Ježíš neodňal, ale po vyznání lásky ke Kristu potvrdil papežský úřad jak je v Jan 21 kap.

   Sebekriticky kázal sv. Řehoř Veliký: „Nuže sklouzli jsme do vnějších záležitostí, a tak něco jiného jsme přijali jako hodnost, a něco jiného z povinnosti svého úřadu skutečně vykonáváme. Opomíjíme kazatelskou službu a zdá se mi, že se jednou budeme zodpovídat za to, že si necháváme říkat biskupové, ačkoli jimi jsme jen podle jména, a ne doopravdy. Neboť ti, kdo nám byli svěřeni, opouštějí Boha, a my mlčíme. Vězí v ničemnostech, a my jim cestu k nápravě nepodáváme. Ale jak bychom mohli napravovat životy druhých, když zanedbáváme svůj vlastní? Upnuli jsme se k světským starostem a ztrácíme vnitřní citlivost tím víc, čím horlivějšími se jevíme ve vnějších věcech.“ 

   Sebekritiku koná papež Hadrián VI.(byl papežem pouze dva roky 1522-3) před delegáty císařského sněmu v Norimberku: „Uznáváme, že Bůh dopustil toto pronásledování Církve kvůli hříchům lidí a zvláště kněží a hodnostářů. Boží ruka se vskutku neodtáhla, mohla by nás zachránit, ale hřích nás od Něho vzdaluje a brání nám, aby nás vyslyšel. Celé Svaté písmo nás učí, že chyby lidí mají svůj pramen v chybách kléru...Víme, že již dříve bylo také Svatým stolcem spácháno mnoho ohavností: prodávání posvátných věcí, porušování přikázání v takové míře, že se vše proměnilo v pohoršení. Nelze se divit tomu, že tato nemoc sestoupila od hlavy k údům, od papežů k prelátům. My všichni, preláti a hodnostáři, jsme zbloudili z cesty spravedlnosti. Již dlouhý čas nikdo nekoná dobro. Proto my všichni musíme chválit Boha a pokořit se před Ním. Každý z nás musí zpytovat svědomí a vidět, v čem padl, a musí se zpytovat ještě přísněji, než jak to udělá Bůh v den svého hněvu. Leží nám na srdci, abychom to konali, neboť celý svět žízní po nápravě.“ 

  Bula Pavla IV. „Cum ex apostolatus offici“ z roku 1559 uvádí podmínky pro odmítnutí papeže: „ § 6 Preláti a biskupové, kteří před nastoupením svého úřadu zjevně odpadli od katolické víry, ztrácejí eo ipso veškerou autoritu i svůj úřad. Jejich povýšení do úřadu je neplatné a nijak nemůže být zplatněno. Dodáváme k tomu, že, mělo-li by se někdy zjevně stát, že biskup i kdyby zastával úřad arcibiskupa či patriarchy či primasa nebo byl kardinálem výše jmenované svaté církve římské, ba i kdyby byl legátem nebo římským papežem – jak již bylo výše poznamenáno – pokud by se před svým jmenováním do kardinálské hodnosti nebo před svou volbou římským papežem byl odchýlil od katolické víry, upadl do bludu nebo se dostal do rozkolu či takový vyvolal a zapříčinil, že byl jmenován nebo zvolen neplatně a neúčinně, i kdyby byl svorně zvolen jednomyslnou volbou všech kardinálů. Ta nemůže být zplatněna ani přijetím biskupského svěcení nebo následným převzetím vedení a správy, ani samou intronizací římského velekněze nebo složením holdu nebo poslušností prokazovanou mu ode všech, i kdyby trvala jakkoliv dlouho vůbec nijak nemůže dosáhnout platnosti, ani nemůže být pokládána za platnou v jakékoliv části…je dovoleno, beztrestně se kdykoliv zříci povinné poslušnosti a oddanosti vůči těmto, takovým způsobem do úřadu jmenovaným nebo zvoleným a těchto se stranit jako kouzelníků, pohanů, nevěstek a arcibludařů. Nicméně tyto podřízené osoby zůstávají nadále zavázáni věrností a poslušností vůči budoucím biskupům, patriarchům, primasům a vůči budoucímu římskému papeži, jenž bude následovat podle kanonického práva…§10 Není tedy nikomu dovoleno, tento spis Našeho schválení, obnovení, sankce, ustanovení, zrušení, deklarace a dekretu komolit nebo opovážlivě proti němu vystupovat. Kdyby se o to někdo pokusil nechť ví, že na sebe přivolá hněv všemohoucího Boha a svatých apoštolů Petra a Pavla.“ 

  V listu Galaťanům 2,11-14 máme kritiku prvního papeže sv. Petra od sv. Pavla. Neoprávněnou kritiku papeže Petra najdeme v 11.kap. Skutků apoštolů. Odmítnutí této nesprávné kritiky papežem Petrem je potvrzeno při prvním koncilu v Jeruzalémě, při řešení sporu o to, co ze židovských zvyků mají zachovávat i pohané. Tento biblický základ pro kritiku papeže mu dává i potřebnou orientaci, která směřuje k tomu, aby papež podle sv. Petra vedl věřící ke Kristu: „V nikom jiném není spásy“(Skt 4,12). 

   Papežská kritika Luthera, jak se říká, s vaničkou vylila i dítě, protože s kritikou papežských zlořádů odmítl i papežství a úřad papeže. Zdravou a účinnou kritiku papeže od sv. Kateřiny Sienské uvádí Izidor Vondruška v Životopisech svatých: „…napsala také papeži list, ve kterém mu dávala radu a naučení, aby byl opatrný ve volbě kardinálů, aby nedával přednost před jinými zasloužilejšími muži. „Jediná ctnost šlechtí a ozdobuje člověka…Prosím tě, čin zmužile, co je tvou povinností, a neboj se nikoho, leč Boha.“ Toto psala papeži Řehoři XI. a vydala se do Avignonu a přesvědčila jej, aby se vrátil do Říma, což se stalo. Jeho nástupce Urban VI. o sv. Kateřině S. řekl kardinálům: „Hanba nám! Tato chuděrka žena nás zahanbuje…“ 

   Nejlepšími kritiky jsou svatí, kteří nezapomínali na sebekritiku a vybízeli k modlitbám za ty, které kritizovali. K modlitbě za papeže vybízí i uznaná mariánská zjevení. Neoprávněná kritika místo: „Nemáš na mysli věci Boží, ale lidské“ vyčítá: „Nemáš na mysli věci lidské, ale Boží.“ Humanisté volají, že důraz na věci Boží brání lidskosti, osvícenci papeže obviňují, že není dost racionalistický; svobodní zednáři jako ďábel v ráji nabízí neomezenou svobodu a tvrdí, že papež není dost svobodomyslný, když odmítá bludy a hříchy. Ve 20.století zaznívá, že není dost pokrokový a moderní, pronacistický nebo prokomunistický. V souladu s New Age – stokou nejrůznější bludů - se tvrdí, že papež není proekologický, prohomosexuální, propotratový a proekomomický atd. Může se slyšet, že papež není proekumenický, multináboženský, nedemokratický. Papež je kritizován, že mlčí (Pius XII. za války) anebo mluví do věcí, do nichž mu nic není a jimž nerozumí jako sexuální život (Pavel VI., Humanae vitae). 

   Titul Matka Boží má mít obdobu v oprávněném označení papeže: Muž Boží. Toto je zárukou nejen pro papeže, že uspěje dobře před Božím soudem, byť by byl, jak ukazuje první zastavení křížové cesty, lidmi nespravedlivě odsouzen jako Ježíš Kristus, jehož autoritu má vykonávat.

wiki 

Zasvěcení Duchu Svatému

   Ve Skutcích apoštolů, 19,2 máme otázku: „Dostali jste Ducha Svatého, když jste přijali víru?“. Odpověď: „Ale ani jsme neslyšeli, že je nějaký Duch Svatý“, bychom mohli uslyšet i dnes a to i u těch, co přijali svátost biřmování. Možnost nápravy je v upřímném zasvěcení Duchu Svatému.

   Sv. Pius X. vyslovil 1.června 1908 tuto zásvětnou modlitbu k Duchu Svatému: „Ó Duchu Svatý, Božský Duchu světla a lásky, zasvěcuji ti své srdce a svou vůli, celou svou bytost pro čas i pro věčnost. Nechť můj rozum je stále otevřen tvým nebeským vnuknutím a učení svaté Církve, jejímž jsi neomylným vůdcem. Nechť je mé srdce neustále zapáleno lásko k Bohu a bližnímu; nechť je má vůle vždycky v souladu s Boží vůlí a nechť je celý můj život věrným napodobováním života a ctností našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista, jemuž společně s Otcem a tebou budiž na věky vzdávána čest a sláva. Amen.“

   Kardinál Mercier se zasvětil Duchu Svatému 17.5.1929 takto: „Ó Duchu Svatý, Duchu mé duše, uctívám tě, miluji tě, děkuji ti. Osvěcuj mě, veď mě, posiluj mě a utěšuj mě. Vnukni mi, co mám činit a nařiď, abych to činil. Slibuji ti, že se podřídím všemu, co mě s tvým souhlasem bude očekávat; ukaž mi jen svou svatou vůli a naplň mě svou milostí a láskou, abych ti neodepřel nic, byť by to bylo sebetěžší.. Odevzdávám se ti bezvýhradně. Posiluj mou vůli, abych všechna svoje rozhodnutí skutečně vykonal, a dej mi milost vytrvalosti. Nauč mě, jak se mám modlit. Získej pro mne milost, abych se modlil s neomezenou důvěrou, že budu slyšen podle svaté Boží vůle. Dej mi opravdovou pokoru srdce. Prohlubuj a upevňuj mou víru ve skutečnou Kristovu přítomnost ve svaté Eucharistii. Učiň ze mne horlivého a milujícího ctitele Ježíše ve velebné Svátosti. Upevňuj mou lásku k naší svaté Matce. Duchu Svatý, k nápravě všech urážek a nedbalostí, kterých jsem se dopustil, ti nabízím Ježíšovo milující Srdce. Zasvěcuji se ti bezvýhradně. Vkládám v tebe svou důvěru. Uč mě, jak tě ve světě lépe poznávat a milovat. Dej mi neúnavnou horlivost pro duše, abych utěšoval Ježíše.“

   Mexická mystička, služebnice Boží Conchita Armida (1862 – 1937), nebyla osoba Bohu zasvěcená, ale měla s manželem devět dětí, z nichž se žádné nedostalo na scestí. Její mystická vytržení se u ní střídala s všední domácí prací hospodyně. Napsala: „Být manželkou a matkou nebylo nikdy překážkou pro můj duchovní život.“ V jejím Duchovním deníku jsou tato slova o Duchu Svatém: „Je-li někde smutek, je to proto, že se duše neutíkají k tomuto božskému Utěšiteli, k němu, který je dokonalou duchovní radostí. Je-li někde slabost, je to proto, že se duše neopírají o toho, který je neporazitelná Síla. Jsou-li zde bludy, je to proto, že se pohrdá jeho světlem. Víra uhasíná pro nepřítomnost Ducha Svatého. V celé Církvi se žádný den nevzdává Duchu Svatému ta úcta, která mu patří. Většina zla, které řádí na poli Církve a duší, je důsledek toho, že není přiznáno Duchu Svatému prvenství, které náleží této třetí osobě v Trojici...“ Opakem zanedbání Ducha Svatého je zasvěcení, o němž v Duchovním deníku píše: „Jednoho dne, který není daleko, v centru mé Církve, u svatého Petra se uskuteční zasvěcení světa Duchu Svatému a milosti tohoto božského Ducha se vylijí na šťastného papeže, který je vykoná. Je mým přáním, aby celý svět byl zasvěcen božskému Duchu, aby on se vylil na zemi v nových Letnicích.“

   Tato slova stará skoro 100 roků  ukazují, že úctě k Duchu Svatému se můžeme učit především v Církvi katolické. Ta ve své předkoncilní liturgii měla neděle nazývané po seslání Ducha Svatého, v běžném cyrilometodějském kancionále litanie k Duchu Sv. obsahovaly odprošování za hříchy proti Duchu Svatému a bylo 9 písní k Duchu Svatému. Např. kancionál (pokoncilní) s pěti písněmi k Duchu Svatému a vypuštěním litanií k Duchu Svatému nabízí menší vzývání Ducha Svatého. Jsou i pomýlení katoličtí křesťané upřednostňující vzývání Ducha Svatého mimo katolickou Církev místo uvnitř katolické Církve.

   Jak poznám, zda jde o působení Ducha Svatého? Především, zda je zde láska k Bohu a k lidem v souladu s životem podle Desatera a blahoslavenstvími a požadavkem milovat Boha, sebe a bližního.

   Zásvětná modlitba k Duchu Svatému(P.Rössler): Zasvěcuji se Duchu Svatý tvé osobě a tvému působení, aby se účinněji naplňovalo to, k čemu chceš vést. Vyznávám, že z Otce i Syna vycházíš a Ty také k Otci i Synu přivádíš. Bez Tvé pomoci lidský rozum nevidí zřetelně v Bohu skutečného Otce, Stvořitele nebe a země. Bez Tvé pomoci se přeceňuje význam viditelného materiálního světa a podceňuje svět neviditelný s pomocí dobrých andělů a úklady Zlého odpůrce s výsledkem neplnění vůle Boží. Bez působení tebe Posvětitele člověk netouží posvětit jméno Boží znesvěcené mezi národy ani si nepřeje upřímně příchod Božího království. Jedině s tvou božskou pomocí lze o Synu, Ježíši Kristu, vyznávat, že je Pán, pravý a skutečný Bůh, jedné podstaty s Otcem a Tebou. Ty, Duchu Svatý jsi vzýván, abys obnovil tvář země zohyzděné hříchem. Vzorem obnoveného člověka a obnovené země je Panna Maria, v níž a na níž jsi vykonal skutky odpovídající tvé božské moci a přesahující lidské možnosti. Skrze Tebe Duchu Svatý se další osoba Nejsvětější Trojice stala člověkem v Panně, která je tak oprávněně Matkou Boží. Jako Pán a Dárce života působíš v přirozeném i nadpřirozeném řádu Stvoření, Vtělení a Vykoupení. Na počátku světa jsi se vznášel nad vodami a na počátku Církve jsi nově dán při letnicích jako plod Kristova kříže a v kříži a s křížem působíš. Vzkříšení je Tvým darem a Zmrtvýchvstalý Kristus má oslavené tělo, které je tvým dílem. Tvá moc uschopnila apoštoly k hlásání evangelia a bez tebe není možná nová evangelizace. Ty působíš zvláště ve slovech papeže, nástupce apoštola Petra, když mluví slavnostně jako nejvyšší autorita ve věcech víry a mravů. Každý platný křest má účinky Tvého Ducha, které oživujeme obnovou křestního slibu. Každé odpuštění hříchů ve svátosti pokání i jiným způsobem se děje Tvým působením. Pouze hříchy proti Tobě, Duchu Svatý, jsou neodpustitelné. Ty, Duchu Svatý jsi svoláván při Eucharistii, aby se stala tělem a krví našeho milovaného Pána Ježíše Krista. Jsi vzýván, aby u všech, kdo mají účast na těle a krvi Kristově nastaly účinky eucharistické oběti. Tvým působením mají být všichni shromážděni a sjednoceni v jedné, svaté, katolické, apoštolské Církvi, která touží po konečném naplnění dějin a oslavení slovy: “Přijď Pane Ježíši!“ Celé Písmo je Tebou vnuknuto a pravý prorok, skrze které mluvíš, hlásá lidem nové srdce. Ty jsi Duchu Svatý utvořil Srdce Ježíšovo v lůně panenské Matky a upřímné zasvěcení Božskému Srdci přineslo své požehnané plody v těch, kdo je upřímně vykonali a žijí. Srdce Panny Marie je modelované Tebou, je to Srdce Tvé snoubenky a nevěsty. Zasvěcení Panně Marii přineslo rovněž bohaté plody v těch, kdo je správně vykonali a snaží se toto zasvěcení žít. Pro tuto zkušenost zasvěcení se zasvěcuji s důvěrou Tobě, Svatý Duchu. Zasvěcuji Ti svůj rozum i vůli, tělo i duši, minulost, přítomnost i budoucnost, modlitby, práce, radosti, bolesti a utrpení, aby Tvá milost mě osvítila, posílila, napravila a vedla až plnosti věčné lásky a pravdy v Bohu Trojjedinném, Otci, Synu a Duchu Svatém. Amen.

Mariánská zjevení

   Věříš ve zjevení Panny Marie? Na tuto otázku jsou odlišné a protikladné odpovědi. Podle zásady: „Jaká modlitba, taková víra“ je kladná odpověď skrze modlitbu tradiční liturgie ze svátku Zjevení Neposkvrněné Panny Marie 11.února v Lurdech. Modlí se: „Bože, jenž jsi neposkvrněným Početím Panny připravil svému Synu důstojný příbytek, pokorně od tebe žádáme, abychom oslavujíce Zjevení téže Panny, dosáhli spásy duše a těla…“ Takto se po vydání misálu Pavla VI. v roce 1969 již nemodlí. Vynechání výslovné zmínky o zjevení Panny Marie 11.února provází i chladnější vztah k mariánským zjevením.  

   Již zemřelý František Press se řídil výzvou ze zjevení Panny Marie v La Salettě: „Oznamte to všemu mému lidu!“ a šířil zjevení Panny Marie. V mariánském nakladatelství v knize "Maria – Mariánská zjevení a poselství lidem 20. století" píše v poděkování: „Na tomto místě projevuji svou nejupřímnější vděčnost panu Guy le Rumerovi, jeho kniha L´Apokalypse Mariale mě uvedla do světa Mariánských poselství a stala se mi vzorem pro tuto knihu, a jehož rady a přátelské služby mi byly účinnou pomocí při jejím zpracování.“ Kniha začíná úvodem: „Považujte přece má zjevení za Mariánskou apokalypsu, která je velmi dobře v souladu s Apokalypsou sv. Jana (Kérizinen 26. dubna 1961). Mariánská poselství jsou určena všem lidem celého světa a ani v nejmenším se nepozastavují nad dnešními rozdíly v jejich smýšlení a vnitřním přesvědčení o základním poslání člověka a smyslu jeho pozemské existence. Jsou tedy určena nejen křesťanům, či v širším slova smyslu lidem věřícím, ale především ateistům a nábožensky indiferentním lidem, vždyť všichni žijeme vedle sebe na tomto světě a všichni za něj neseme zodpovědnost.“ 

   Pan F.Press mi vyprávěl, jak se pan kardinál Tomášek živě zajímal o jeho vydavatelskou činnost a odebíral knihy, které vydával a dával je lidem při návštěvách pražského arcibiskupství. I v době socialismu pan kardinál Tomášek rád připomínal s mladistvým nadšením přes své stáří slova příslibu Panny Marie ve Fatimě: „Mé Neposkvrněné Srdce zvítězí!“ Pan F.Press se smutkem konstatoval, jak pan kardinál Vlk oproti panu kardinálovi Tomáškovi místo vděčného zájmu jeho knihy naprosto odmítal. Tento postoj se týkání i týdeníku Světlo, který se snaží brát zjevení Panny Marie vážně. 

   Pokud kněz nebo biskup nekáže o pekle, hříchu, ďáblu a pokání, tak tuto mezeru musí vyplňovat Bůh skrze zjevení Panny Marie. A biskup nebo kněz, který  kázání o pekle, hříchu, ďáblu a pokání hodnotí jako  negativní, považuje pak i Pannu Marii s jejími zjevení za zbytečné, protože jsou  negativní. Matematické pravidlo minus minus je plus má i logickou obměnu, že mluvit záporně o záporných věcech je věc kladná. Lidem, kteří nechtějí slyšet evangelium jako dobrou zvěst a dívají se na ně jako na minus pro svůj život a svět v němž žijí, nutně z tohoto odmítání dobra vzniknou minus pro jejich pozemský i věčný život.                

   Neuzavřená a oficiálně neschválená mariánská zjevení dávají prostor pro různé interpretace. Při duchovních cvičeních pro kněze v roce 1994 pan biskup Škarvada mluvil o Medžugorje, že má jako jeden za základních bodů Eucharistii. Proč bych tedy měl jet do Medžugorje? Pán Ježíš živý je ve svatostánku a raději se jdu pomodlit před svatostánek a nepotřebuji nikam cestovat. Pokud to někomu prospěje v křesťanském životě, tak mu tu cestu do Medžugorje nerozmlouvám. 

   To, že časová vzdálenost vůbec není důvodem k neaktuálnosti zjevení Panny Marie vidíme na Guadalupe v Mexiku. Na toto místo zjevení v roce 1531 přichází v současnosti i 20 milionů poutníků ročně. Kopie obrazu Panny Marie z Guadalupe sehrála důležitou úlohu v bitvě u Lepanta. V roce 1986 při zemětřesení se škodami vyčíslenými na 4 miliardy dolarů na bazilice v Guadelupe žádné škody nevznikly. 

   Může se stát, že místo málo vzdálené na kilometry je málo vyhledáváno. Příkladem je Filipov v severních Čechách. V roce 1913 uvádí P.Hoppe ve svém rozsáhlém díle „Des Österreichers Wallfahrtsorte“: „Filipov je podle velikosti zázraků jedno z největších poutních míst, které se vyrovnají nejproslulejším uzdravením v Lurdech.“ Poutní kostel vznikl na základě zázračného uzdravení Magdalény Kadeové 13.1.1866. Krátce po tomto uzdravení a zjevení Panny Marie vycházela každé dva roky informativní brožurka s přehledem uzdravení ve Filipově. Kladný vztah k mariánským zjevením se může projevit i tím, že tam půjdeme s důvěrou prosit za uzdravení těla. Podobně jako v evangeliu Pána Ježíš uzdravoval těla za účelem zdraví duše a obnovení důvěry a vztahu k Bohu, tak se to má dít z naší strany. 

   Místa zjevení Panny Marie, jak je uvádí v knize „Maria“ F.Press: „Paříž – ulice ru de Bac“, „La Saletta“, „Fatima“, „Amsterodam“, „Kérizinen“, „Turzovka“, „Garabandal“, „San Damiano“, „Medžugorje“, „Africké Kibeho“, „Melleray Groto“, „Celý svět“.

   Zpravodaj Matice cyrilometodějské ze 4.května 2012 připomíná zjevení v Akitě z 13.října 1973 uznané tamějším biskupem a kardinálem Ratzingerem: „Jak jsem řekla, jestliže se lidé nebudou kát a nepolepší se, Otec uvalí strašný trest na všechno lidstvo. Bude to větší trest než potopa, takový trest, jaký svět nikdy předtím neviděl. Z nebe bude padat oheň a vyhladí velkou část lidstva, dobré i zlé, neušetří ani kněze, ani věřící. Ti, co přežijí, budou tak zoufalí, že budou závidět mrtvým. Jediné zbraně, které vám zbudou budou růženec a Znamení, které vám zanechal můj Syn. Každý den se modlete růženec. S růžencem se modlete za papeže, biskupy a kněze. Dílo ďábla pronikne dokonce i do Církve takovým způsobem, že budete vidět kardinály, jak se staví proti kardinálům, a biskupy stavět se proti jiným biskupům. Kněží, kteří Mě ctí, budou vysmíváni a budou se proti nim stavět jejich spolubratři. Kostely a oltáře budou zpustošeny. Církev bude plná těch, kteří přijímají kompromisy, a démon přinutí mnoho kněží a zasvěcených duší opustit službu Pánu.“

Doba tří Janů

   Schallerův misálek má tento krátký životopis sv. Jana Nepomuckého: „Svatý Jan Nepomucký se narodil asi r.1348 v Nepomuku(Pomuku) v Čechách. Po studiích byl vysvěcen na kněze a zastával důležité úřady církevní; byl také kazatelem v kostele Týnském. Choť krále Václava IV. chodila ke svatému Janu Nepomuckému ke zpovědi. Ukrutný a prchlivý král, jenž nebyl věrný své choti, která mu jeho nevěrnost vytýkala, chtěl na jejím zpovědníkovi vyzvědět, z čeho se zpovídá, aby měl proti ní také nějakou zbraň. To mu však svatý Jan odepřel, čímž si krále proti sobě popudil. Při jedné příležitosti dal král sv. Jana odvléci do mučírny, kde jej sám pochodněmi pálil. Pak jej dal vhodit do Vltavy dne 20.března 1393. Nad tělem svatého Jan se ve vodě objevila světla jako pět hvězd, i bylo od rybářů nalezeno a od kanovníků u sv. Víta pohřbeno. Několik dní nebo týdnů později nazývá arcibiskup pražský Jan z Jenštejna v úřední obžalobě, kterou proti Václavu IV. podal do Říma, Jana Nepomuckého svatým mučedníkem. Když bylo po letech tělo jeho opět vykopáno, byl jazyk nalezen neporušený. Lid ctil sv. Jana hned po smrti jako světce a papež Benedikt XIII. jej po zjištění různých zázraků prohlásil r. 1729 za svatého. V celém světě je tento neohrožený kněz uctíván jako mučedník zpovědního tajemství.“ 

   Jan Nepomucký byl generálním vikářem a tudíž nejbližším spolupracovníkem arcibiskupa Jana z Jenštejna. Izidor Vondruška v Životopisech svatých o Janu z Jenštejna uvádí: „…dříve sobě liboval v honbách a ve veselých společnostech; pak činil pokání. Viz o něm v životopise sv. Jan Nepomuckého. Zemřel r. 1400 v Římě“ To, že arcibiskup Jan z Jenštejna zemřel v Římě a Jan Nepomucký dopadl jak dopadl je historický fakt ukazující podobu moci Církve ve středověku.

   Jan Hus měl v době mučednické smrti sv. Jana Nepomuckého 22 let. V době, kdy Jan z Jenštejna zemřel ve vyhnanství v Římě měl Jan Hus 29 roků a učil na pražské univerzitě. Izidor Vondruška v Životopisech svatých uvádí o Václavu IV. v části o sv. Janu Nepomuckém: „Tehdy vládl král Václav IV.(1378-1403), jenž se nevydařil po svém otci Karlu IV. Honil se po radovánkách, největší zálibu měl v honbě, v loveckých psech a v pitkách. V opilosti byl ukrutný. Byl prchlivý a potměšilý; od nízkosti spěl k divokosti, od nestřídmosti k zuřivosti, znal-li co dobrého, usiloval, aby to zničil. První manželka jeho Johanna byla r.1386 zardoušena velikým psem královým. Roku 1389 oženil se Václav po druhé; vzal si za manželku Žofii, mladou sličnou dceru mnichovského vévody Jana. Porušoval však manželskou věrnost, navštěvoval v Praze vykřičené domy a udržoval poměr z lazebnicí Zuzanou.“ 

   Pokud by v souladu s fakty Jan Hus u krále Václava IV. ostře kritizoval jeho morální úpadek a život v rozporu s katolickou vírou, pravděpodobně by byl mučedníkem s jehož svatořečením by nemohl být problém. Historické zpracování, které chápe Církev doby Jana Husa jako prohnilou skrz naskrz vyvrací pravda o životě sv. Jana Nepomuckého a Jana z Jenštějna. Pokušení moci a jejímu zneužití se se nevyhne žádný politický systém a Václav IV. je historickým varováním. Z jeho nevydařeného života je i poučení, že ani takový moudrý muž a vladař jako Karel IV. nemusí mít důstojného pokračovatele ve svém synu.                

   Každopádně je z doby tří Janů: svatého Jana Nepomuckého, Jana z Jenštejna a Jana Husa dobré poučení o potřebě pokání. Místo zvědavosti, kdo má jaké hříchy  hledět na své hříchy a udělat si pořádek ve vlastním nitru dobrou svatou zpovědí, též svátostí pokání, přinášející smíření s Bohem a následně s lidmi a nazývanou též svátostí smíření.

Akathistos - Akafist

   Byzantský hymnus Akathistos, slovansky Akafist, někdy se užívá i označení Akatist,  pochází ze 6.století a je vyznáním lásky k Bohu skrze Pannu Marii. Je pro nás jednou z cest k oživení a prohloubení  modlitby a duchovního života. Slavnostně se zpívá  ve stoje:

K: Požehnaný Bůh náš nyní i vždycky i na věky věků.
L: Amen. 

K: Sláva tobě, Bože náš, sláva tobě. Králi nebeský, Utěšiteli, Duchu pravdy, který jsi všude a všechno naplňuješ, poklad dobra a dárce života, přijď a přebývej v nás, očisť nás od každé poskvrny a spas, Dobrotivý, naše duše.

Svatý Bože, Svatý Silný, Svatý Nesmrtelný, smiluj se nad námi. Sláva Otci i Synu i Svatému Duchu i nyní i vždycky i na věky věků. Amen.

Přesvatá Trojice, smiluj se nad námi. Pane, očisť nás od našich hříchů. Vládce, odpusť nám naše nepravosti. Svatý, přijď a uzdrav naše slabosti pro svoje jméno. Pane, smiluj se. Sláva Otci i Synu i Svatému Duchu i nyní i vždycky i na věky věků. Amen. 

Otče náš...
K: Neboť tvé je království a moc i sláva, Otce i Syna i Svatého Ducha, nyní i vždycky i na věky věků.
L: Amen.

Kondak 1 K: Tobě, Bohorodičko, mocná vládkyně, zpíváme vítěznou píseň. Vysvobodila jsi nás od zlého, proto ti vroucně děkujeme,i když jsme jen nehodní služebníci. Ty jsi nepřemožitelná, zbav nás všech běd, abychom ti mohli zpívat: Raduj se, panenská Nevěsto!
L: Raduj se, panenská Nevěsto!

Ikos 1 K: Z nebe byl poslaný archanděl, aby Matce Boží zvěstoval: Raduj se! A když viděl, že ty Pane, po jeho slovech bereš na sebe lidské tělo, v údivu stál a takto ji pozdravil: Raduj se(= řecky Chaire, česky též „Zdrávas“, "Buď pozdravena") u každé -, 

-, neboť skrze tebe k nám radost přichází! 

-, skrze tebe pomine prokletí! 

-, pozdvihla jsi padlého Adama!

 -, neboť jsi setřela slzy Eviny! 

-, lidskému rozumu nepochopitelná výšino!

-, hlubino, kterou neproniknou ani oči andělské!

-, nádherný trůne královský!

-, neboť jsi v životě nosila Stvořitele vesmíru!

-, jitřenko zvěstující nám východ Slunce!

-, lůno, v kterém sám Bůh přebýval!

-, skrze tebe se obnovuje všechno stvoření!

-, skrze tebe se Stvořiteli klaníme

-, panenská Nevěsto! 

K 2 K: Nejsvětější Panna, jistá si svým panenstvím, směle odpověděla Gabrielovi: Záhadné jsou tvoje slova a duši mé těžko pochopitelné, neboť mi oznamuješ, že počnu bez muže a budu matkou a přitom voláš: Aleluja!
L: Aleluja, aleluja, aleluja!

I 2 K: Panna si toužebně přála pochopit toto tajemství, proto řekla Božímu poslu: Pověz mi, jak se může v panenském lůně počít a narodit z něho syn? A on ji s bázní a úctou pozdravil:

-, zasvěcená do úradku Trojjediného Boha!

-, mlčenlivá víro prosících!
-, počátku Kristových zázraků!

-, důkaze všech jeho pravd!

-, nebeský žebři, po kterém sestoupil sám Bůh z nebe!

-, pozemský moste, jenž vedeš lidi k nebesům! 

-, zázraku, při kterém nenacházejí slova ani andělé!

-, neboť jsi přinutila démony naříkat!

-, porodila jsi světlo zázračné!

-, zachovala jsi v srdci tajemství!

-, převyšuješ všechny mudrce!

-, záříš v duších věřících!

-, panenská Nevěsto!

K 3 K: Moc Nejvyššího zastínila Pannu, co muže nepoznala, její neposkvrněné lůno se stalo úrodnou půdou pro všechny, co touží po spáse a takto jí zpívají: Aleluja!
L: 3x Aleluja!

I 3 K: Panna, která v životě Boha nosila, spěchala k Alžbětě. Dítě v Alžbětině lůně hned rozpoznalo Mariin pozdrav, zaplesalo a pohyby místo zpěvu odpovědělo Matce Boží:

-, nevadnoucí ratolesti stromu života!

-, životní sílo nesmrtelného ovoce!

-, ty sama vytváříš Božího Stvořitele!

-, ty sama dáš život Původci života!

-, úrodná vinice rodící bohatství milosti!

 - jsi stůl, jenž překypuje dary!

-, ráji vykvétající do bohaté úrody!

-, líbezné kadidlo modliteb!

-, smíření světa celého!

-, zprostředkuješ Boží milosrdenství hříšníkům!

-, skrze tebe mají lidé v Boha důvěru!

-, panenská Nevěsto!

K 4 K: Panický Josef se soužil pochybnostmi, chvěl se a trápil se, díval se na tebe, Neposkvrněná, a spřádal plán, že tě tajně propustí, ale poučený Svatým Duchem o tvém početí zvolal: Aleluja!
L: 3x Aleluja! 

I 4 K: Když pastýři slyšeli zpěv andělů o Kristově narození, spěchali k němu. Našli ho jako neposkvrněného beránka v bezpečném Mariině lůně, a proto jí zpívali hymnus:

-, Matko Beránka a Pastýře!

-, ohrado rozumných ovec!

-, postrachu neviditelných nepřátel!

-, brány ráje otvíráš!
-, neboť nebe se zemí se raduje!

-, pozemšťané s nebešťany plesají!

-, podobná ústům apoštolů, co neúnavně hlásají!

-, mučedníků neporazitelná důvěro!

-, naší víry pevná oporo!

-, jasné poznaní milosti!

-, neboť jsi pokořila podsvětí!

-, skrze tebe jsme se oblekli v milost!

-, panenská Nevěsto!

K 5  K: Tři mudrci uviděli jasnou hvězdu a následovali ji, svítila jim na cestu a zastavila se nad místem, kde našli mocného krále. A když se přibližovali k Nepřístupnému, klaněli se mu a volali: Aleluja!
L: 3x Aleluja! 

I 5 K: Když chaldejští synové uviděli, že ten, který stvořil lidi a přijal na sebe podobu služebníka, spočívá v panenském náručí, ochotně mu odevzdali svoje dary a Blahoslavené volali:

-, Matko hvězdy, která nehasne!

-, záře dne tajemného a věčného!

-, oheň pokušení jsi zhasila!

-, osvěcuješ ctitele Nejsvětější Trojice!

-, tyrana jsi svrhla z trůnu!

-, Krista milujícího lidi jsi zrodila!

-, vysvobodila jsi nás z otroctví pohanství!

-, snímáš z nás bláto neřestí!

-, učinila jsi konec modlářství!

-, tys zhasla plameny vášní ničivých!

-, vůdkyně po cestách panenství!

-, radosti lidského pokolení!

-, panenská Nevěsto!

K 6 K: Když se tři mudrci vrátili do Babylonu, ohlašovali lidem, že se splnilo proroctví o příchodu Krista Vykupitele, ale Heroda obešli, neboť ti nechtěl zpívat: Aleluja!
L: 3x Aleluja! 

I 6 K: Spasiteli ty jsi světlem své pravdy ozářil Egypt a odehnal jsi pryč temnoty bludu. Jeho modly nemohli odolat tvé moudrosti, a proto padli. A ti, kdo se vysvobodili z jejich zajetí, volali Bohorodičce:

-, ty vedeš lidi cestou proti zlu!

-, vítězství nad démony!

-, pošlapala jsi klam a blud!

-, odhalila jsi marnost modlářství!

-, moře pohlcující pyšného faraóna!

-, skálo, z které pijí ti, co touží po životě!

-, ohnivý sloupe vedoucí v temnotách!

-, ochranný plášti světa širší než oblaka!

-, přinášíš chléb nad manu cennější!

-, dáváš svaté opojení!

-, země zaslíbená!

-, medem a mlékem oplýváš!

-, panenská Nevěsto!

K 7 K: Když se Simeon chystal opustit tento svět a zatoužil po věčném životě, položili tě na jeho ruce jako dítě, a1e on v tobě poznal skutečného Boha. Plný údivu nad tvou nevýslovnou moudrostí volal: Aleluja!
L: 3x Aleluja! 

 I 7 K: Svoji moc zjevil Stvořitel, nové stvoření nám ukázal a my skrze něho jsme. On z neposkvrněného lůna vyklíčil, ale ho neporušil, a my, když jsme tento zázrak poznali, oslavujeme ho a voláme:

-, nikdy nevadnoucí květe!

-, koruno čisté zdrženlivosti!

-, jasný vzore našeho vzkříšení!

-, odhaluješ život andělů!

-, vzácný plode živící věřící!

-, košatý strome se stínem oddechu!

-, v životě nesoucí vykupitele zajatých!

-, porodila jsi Vůdce zbloudilých!

-, orodovnice u spravedlivého Soudce!

-, vyprošuješ odpuštění mnohým hříšníkům!

-, laskavé zahalení naší nahoty!

-, lásko převyšující všechno poznání!

-, panenská Nevěsto!

K 8 K: Na neobyčejné stvoření jsme hleděli. Zapomeňme i my na tento svět a naši mysl obraťme k nebi. Nejvyšší Bůh proto přišel v pokoře na svět jako člověk, aby přivedl k sobě všechny, co k němu volají: Aleluja!
L: 3x Aleluja! 

I 8 K: Ó, nepopsatelné Slovo, ty celé v nebi i na zemi přebýváš, svým příchodem na zemi jsi nezměnilo svou božskou podstatu, narodilo si se z bohumilé Panny, která slyší naše hlasy:

-, nekonečný Boží příbytku!

-, bráno přesvatého tajemství!

-, ustavičné volaní nevěrných k obrácení!

-, nekonečná chválo věřících!

-, přesvatý trůne cherubínů!

-, překrásný stolci serafínů!

-, nepřátel smíření!

-, v tobě se spojilo panenství s mateřství!

 -, prostřednice odpuštění hříchů!

-, skrze tebe se ráj otvírá!

-, klíči od Kristova království!

-, naděje věčných radostí!

-, panenská Nevěsto!

K 9 K: Všechny andělské sbory žasli nad velkým tajemstvím vtělení. Viděli, nepřístupný Bože, jak jsi se stal pro všechny přístupným člověkem. Mezi námi přebýváš a slyšíš naše volaní: Aleluja!
L: 3x Aleluja! 

I 9 K: Před tebou, Bohorodičko, slavní řečníci zmlkli jako němé ryby. Nedokázali pochopit, že jsi po porodu zůstala pannou, ale my obdivujeme toto tajemství a s vírou voláme:

-, příbytku Boží moudrosti!

-, poklade Boží prozřetelnosti!

-, moudrost světa je v tobě pošetilou!

-, před tebou i slavní řečníci zmlkli!

-, před tebou jsou neznalí i mudrci!

-, před tebou zhasla sláva básníků!

-, odhalila jsi všechny výmysly!

-, neboť jsi naplnila sítě rybářů!

-, pozvedla jsi nás z propasti nicoty!

-, obohacuješ mnohé poznáním!

-, archo pro ty, co touží po spáse!

-, přístave na cestě k Životu!

-, panenská Nevěsto!

K 10 K: Obětoval sebe samého, aby spasil svět. Proto přišel jako pastýř a jako Bůh v lidské podobě. Všechny nás volá k sobě a slyší naše volání Aleluja!
L: 3x Aleluja! 

I 10 K: Panenská Bohorodičko, jsi vzorem panen a všech, co tě vzývají a utíkají se k tobě. Stvořitel nebe a země tě ozdobil, Neposkvrněná, a přebývajíc v tvém lůně, naučil všechny vzdávat ti slávu:

-, pilíři panenství!

-, duším připravuješ útočiště jistoty!

-, bráno spasení!-, začátku duchovní obrody!

-, prostřednice Boží milosti-, obnovuješ počaté v hříchu!

-, učitelko zklamaných!
-, zaháníš svůdce duší!

-, porodila jsi rozsévače čistoty!

-, vznešená živitelko panen!

-, posiluješ duše věrné Pánu!

-, ochránkyně panen laskavá!

-, duše svatých strojíš v nevěsty!

-, panenská Nevěsto!

K 11 K: Přesvatý Bože, ani nejlepší píseň nemůže vyzpívat velikost tvého smilování. I kdybychom ti věnovali tolik písní jako písku, nikdy neoceníme to, co nám dáváš, proto ti zpíváme: Aleluja!
L: 3x Aleluja! 

I 11 K: Nejsvětější Panno, zjevuješ se nám v temnotách jako světelná pochodeň. Zapaluješ duchovní světlo a všechny vedeš k poznaní Boha. Svým leskem osvěcuješ naše duše, proto tě ctíme a voláme:

-, paprsku božího Slunce!

-, záře věčného Světla!

-, blesku ozařující duše!

-, hrome děsící nepřátele!

-, prameni svatých tajemství!

-, prameni řeky mohutné !

-, životodárná křestní vodo!

 -, skvrny hříchů umýváš!

-, prameni očišťující svědomí!

-, číše naplněná radostí!

-, vůně Kristova pomazání!

-, životě plný svaté radosti!

-, panenská Nevěsto!

K 12 K: Pán milosrdenství se rozhodl odpustit lidem všechny tresty. Sám sestoupil k těm, co pohrdli jeho láskou, otevřel nám brány nebe, proto slyší ze všech úst: Aleluja!
L: 3x Aleluja! 

I 12 K: Velebíme tvého Syna i tebe, Bohorodičko, Vykupitel přebýval v tvém lůně, posvětil ho, oslavil tě a všechny nás naučil zpívat:
-, chráme Božího Slova!

-, svatyně přesvatá!

-, archo pozlacená Svatým Duchem!

-, nevyčerpatelná pokladnice věčného života!

-, spravedlivých králů věnci nádhery!

-, zbožných kněží vítězná odměno!

-, nedobytná věži Boží Církve!

-, bezpečná hradbo Božího království!

-, skrze Tebe se dosahuje vítězství!

-, skrze Tebe srazíme nepřátele!

-, uzdravení mého těla!

-, spáso duše mé !

-, panenská Nevěsto!

K 13 K: Nekonečně velebená Bohorodičko a Matko nejsvětějšího Slova, přijmi jako dar tuto naši oslavu, chraň nás od všech pokušení a vysvoboď nás od věčných muk, abychom ti vždy zpívali: Aleluja!
L: 3x Aleluja!
Tento kondak 3x a znovu ikos 1 a kondak 1

Modlitba: Přijmi, nejblaženější, přečistá Paní a Vládkyně, Bohorodičko, tyto vznešené dary, které patří jedině tobě, od nás, tvých nehodných služebníků. Ty jsi vyvolená ze všech pokolení, svojí vznešeností převyšuješ všechno nebeské a pozemské tvorstvo, vždyť skrze tebe k nám sestoupil Pán zástupů. Tvým prostřednictvím jsme poznali Božího Syna a mohli jsme přijmout jeho přesvaté tělo a přečistou krev. Proto jsi blažená z pokolení do pokolení, od Boha požehnaná. Jasnější jsi jako cherubíni a vznešenější než serafíni. A nyní, přesvatá starostlivá Bohorodičko, nepřestaň za nás ustavičně orodovat i když jsme jen tvými nehodnými služebníky, abychom byli zbaveni zla a soužení a ochraňuj nás slabé od všech jedovatých mámení démonů. Pomoz nám vytrvat v dobrém až do konce, aby jsme byli spaseni s tvojí pomocí a abychom oslavovali, chválili, velebili, dobrořečili a klaněli se v Trojici jedinému Bohu a Stvořiteli všeho nyní i vždycky i navěky věků.
L: Amen. 

D: Nejvyšší moudrost!
L: Čestnější jsi jako cherubíni a neporovnatelně slavnější jako serafíni, bez poskvrny jsi porodila Boha Slovo. Jako opravdovou Bohorodičku tě velebíme.

K: Sláva tobě, Kriste Bože naše, sláva tobě.
L: Sláva Otci i Synu i Svatému Duchu i nyní i vždycky i navěky věků. Amen. Pane, smiluj se. Pane, smiluj se. Pane, smiluj se. Požehnej.

K: Kristus, náš pravý Bůh, na prosby své přečisté Matky i všech svatých, ať se nad námi smiluje a spasí nás, neboť je dobrý a miluje nás.
L: Amen.

Akatist k presvätej Bohorodičke - mp3

wiki

Děti v kostele

   Sv. Kliment, papež a 3.nástupce sv. Petra píše koncem 1.století do Korinta. List ukazuje péči papeže o celou Církev. O dětech píše: „Našim dětem ať se dostane křesťanské výchovy: ať se naučí, jakou moc má u Boha pokora, co u něho zmůže svatá láska, jak dobrá a vznešená je bohabojnost a že je záchranou pro všechny, kteří v ní svatě žijí s čistou myslí.“ 

   Sv. Cyprián v díle De opere et eleemosynis připomíná povinnost křesťanské výchovy otcům: „Neradíš-li správně svým dětem a nemyslíš-li na jejich budoucnost, jsi nepoctivým a zrádným otcem. Kdo se snažíš zabezpečit jim spíše majetek pozemský než nebeský, svěřuje své děti spíše ďáblu než Kristu. Dvakrát se proviňuješ, dopouštíš se dvojího zločinu: Jednak nezabezpečuješ svým dětem pomoc svého Boha Otce, jednak učíš své děti milovat více majetek než Krista. Buď takovým otcem, jakým byl Tobiáš.“ 

   V dětství se mají získávat návyky na správné chování dospělého. Proto dospělí říkají malé holčičce, když si hraje s panenkou: „Zakryj ji, aby jí nebyla zima.“ A může se stát, že holčička dá panenku do postele, aby jí nebyla zima a sama leží na zemi vedle postýlky. Tak to dělá maminka u svého dítěte. Když chlapec tluče kladivem do hlavy panenky, tam mu řekne tatínek, že se to nedělá. A on v dospělosti ví, že dítě není hračka k nějakým pokusům. 

   Tak jako se děti učí chovat správně vůči lidem, tak se tomu mají učit i vůči Pánu Bohu. Pokud  dítě  v kostele  získává návyky na jídlo, hraní s autíčkem nebo panenkou, běhání a žvanění, tak čekejme, že se při kalvárské oběti bude schopno chovat nejspíš jako vojáci co metali los o Ježíšovi šaty. Jak to dělat, aby se dítě naučilo být na mši svaté se  zbožnou přítomností jako byla pod křížem  Panna Marie, zbožné ženy a apoštol Jan? 

   Na adresu těch, kdo vodí do kostela děti chovající se v kostele špatně,  říká Izák Thébský již ve starověku: „Nevoďte sem děti, poněvadž ve Skétis se vyprázdnily kvůli dětem čtyři kostely.“  Nebezpečné je přezírat to, co má být. Ukazuje to odpověď na otázku: „Jak se máš?“ od neznámého poustevníka. Ten  odpovídá: „Špatně. Představ si, třicet let, a každý den se stavím před Bohem v modlitbách a proklínám sám sebe a říkám Bohu: „Nebuď milosrdný k těm, kteří dělají nepravost a znič všechny hříšníky a prokletí jsou, kdo se odklánějí od tvých přikázání“. A dále – i když každý den lžu – říkám Bohu: „Zahubíš všechny, kteří říkají lež,“ a ačkoli chovám zášť k svému bratrovi, říkám Bohu: „Odpusť nám, jako i my odpouštíme,“ a ačkoli mám samou starost, abych se najedl, říkám: „Zapomněl jsem jíst svůj chléb,“ a ačkoli spím až do rána, zpívám v žalmu: „O půlnoci vstávám, abych tě chválil“, a lítost vůbec nemám, ale říkám: “Unaven jsem již nářkem“, a dále: „Slzy jsou mi pokrmem ve dne i v noci“, a v srdci uvažuji o špatnostech a říkám Bohu: „Meditace mého srdce je stále před tebou, a vůbec se nepostím, ale říkám: „Má kolena zeslábla postem“, a celý jsem plný pýchy a popouštím uzdu tělu a jen se bavím, ale v žalmu zpívám: „Pohleď na mou pokoru a námahu a odpusť mi všechny mé hříchy,“ a také jsem zcela nepřipraven, ale říkám: „Mé srdce je připraveno, Bože, mé srdce je připraveno“. Prostě všechna má liturgie je určena k mému usvědčení a odsouzení.“ Na slova: „Myslím, že to David všechno řekl jen o sobě“ odpověděl: „Věř mi, jestli nezachováme, co před Bohem zpíváme, jdeme určitě do záhuby“ 

Mnich Daniel říká: "Bohoslužba člověka, který má srdce zkažené mstou, je na nic." 

   Sv. Jan Zlatoústý nám zanechal zprávu o chování prvních křesťanů v kostele: „Když se chystali vstoupit do chrámu, políbili pokorně práh u dveří a zachovávali při mši svaté takové ticho, jako by nikoho v kostele nebylo.“ V liturgii sv. Jana Zlatoústého se několikrát vybízí po bohoslužbě slova k odchodu katechumenů. Liturgie sv. Jakuba odmítá přítomnost některých osob takto: „Pravím tedy i já Jakub, bratr Jana, syna Zebedeova, aby ihned diakon řekl: Nikdo z katechumenů, nikdo ze slyšících, nikdo z nevěřících, nikdo z jinověrců? Kteří jste se první modlitbu pomodlili, vyjděte. Matky vezměte dítky k sobě. Nemá nikdo ničeho proti druhému? Není nikdo pokrytcem?"

   Liturgie sv. Jana Zlatoústého vzdělává, jak má chodit  k oltáři: „Nikdo spoutaný tělesností a vášněmi není hoden k tobě přistoupit a přiblížit se ti a ani ti sloužit, králi slávy, neboť i nebeským mocnostem je tvá služba veliká a nepředstavitelná.“ Už od dětství je třeba člověka zaměřit k ideálu, aby jako dospělý se řádně choval a svým slovem a příkladem  toto dětem předal. Ve mši svaté se prosí o působení Ducha Svatého a dar rozumu pomáhá pochopit správné chování - nejen dětí - při bohoslužbě.

Fatimské děti jsou vzorem správného chování v kostele
pro své stářníky i jejich rodiče.

<zdroj obrázku>

Náprava mezináboženského dialogu

   Mezináboženský dialog má slabé výsledky. Svědčí o tom zpráva z Vatikánu dne 17.3.2012, která uvádí slova kardinála Jean-Luis Taurana z rozhovoru pro arabskou televizi Al-Džazíru: „Mám za to, že budoucnost záleží na školách a univerzitách. Je nutné vyučovat na nich religionistiku, jak na Východě tak na Západě. U nás to je obtížnější, protože lidé západu jsou nábožensky negramotní, neznají dokonce ani vlastní víru a kulturu. U vás jsou jiné problémy. Například: měl jsem nedávno v ruce oficiální příručku dějepisu jedné blízkovýchodní země. Ukázalo se, že nás ani jednou nenazývá křesťany, ale výlučně heretiky. Tak tomu být nesmí. Křesťané jsou křesťané, nikoli heretici. Je to věc určité poctivosti. A je to velmi důležité, protože společnost se buduje ve školách, tam se formuje způsob uvažování. Právě tam připravujeme svou budoucnost.“ Toto jsou výsledky mezináboženského dialogu konaného politickým neboli kompromisním způsobem. 

   Dialog filozofický ze základní teze, že pravda je vždy jen jedna, chápe, že není možné, aby pravé náboženství byl zároveň islám a křesťanství. Na obranu křesťanů lze ocitovat z koránu kapitolu 33 a sůru 34(33,34): „Věru, těm mužům i ženám, kteří se stali křesťany, kteří věří a jsou poslušni, kteří jsou pravdomluvní, trpěliví a pokorní, kteří dávají almužnu, postí se a neprohřešují se proti čistotě a často na Boha vzpomínají, těm připravil Bůh odpuštění a nesmírnou odměnu.“ Proč má tedy  islám křesťany za heretiky? Mohl by se dočkat toho, že mu budou připomenuta tato místa koránu: 3,19: „Jistě náboženství pravé u Boha je islam.“ 3,51: „A když pozoroval Ježíš jejich nevěru, řekl: „Kteří budou mými pomocníky u Boha?“ Odpověděli apoštolové: „My budeme pomocníky božími, uvěřili jsme v Boha a budiž svědkem, že jsme muslimové.“ Z těchto slov se dovídáme, že islám nevznikl v 7. století po Kristu, ale vyznavači islámu byli již apoštolové. Když II. Vatikánský koncil ve svém „Prohlášení o poměru církve k nekřesťanským náboženstvím Nostrae aetate“ uvádí v článku 3: „Církev také s úctou pohlíží na mohamedány…“ je velkou otázkou, co pro koho tato úcta znamená. Políbení koránu Janem Pavlem II. se může chápat jako projev úcty k mohamedánům. Může se také chápat jako projev úcty ke všemu, co je v koránu. Mohamedáni pak mohou očekávat, že se po vzoru apoštolů, kteří podle koránu byli vyznavači islámu budou chovat i katolíci. Jiné místo z  koránu o apoštolech 5,112: „A když jsem vnukl apoštolům: „Věřte ve mně a mého posla“, odpověděli: „Uvěřili jsme, dosvědč o nás, že jsme muslimové!“ Když Nostrae aetate čl.4 zmiňuje Abraháma a tvrdí: „všichni křesťané jsou Abrahámovými syny podle víry.“, tak korán se na to dívá jinak v 3,66: „Abraham nebyl žid ani křesťan, nýbrž byl pravověrný, muslim a nebyl modlářem.“ 

   Výklad bible rozděluje křesťany a rozděluje u Starého zákona křesťany a židy a výklad biblických postav rozděluje i mohamedány a katolíky. Katolický křesťan nemůže souhlasit s tím, že apoštolové byli islámci a ne křesťané. Nemůže souhlasit ani s tím, že osoby jako Abrahám, Noe, Mojžíš a jiné jsou islámci. Vyznavačem islámu je v koránu i farao 10,89: „A převedli jsme syny izraelské přes moře; následoval je Farao a jeho vojska se zlým a nepřátelským úmyslem, až když se topil, zvolal: „Věřím, že není Boha, leč Toho v Něhož věří synové izraelští a jsem vyznavačem islámu.“ 

   Pro katolického křesťan platí, že Ježíš Kristus je pravý Bůh, jak to hlásá nicejsko-cařihradské vyznání víry každou neděli a svátek vyznávané při bohoslužbě: „Věřím v jednoho Pána Ježíše Krista, jednorozeného Syna Božího, který se zrodil z Otce přede všemi věky, Bůh z Boha, Světlo ze Světla, pravý Bůh z pravého Boha, zrozený ne stvořený, jedné podstaty s Otcem, skrze něho všechno je stvořeno.“ Apoštol Jan jasně napsal v I Jan 5,20: „Víme, také, že Boží Syn přišel a dal nám rozum, abychom poznávali pravého Boha. My jsem v tom pravém Bohu skrze jeho Syna Ježíše Krista. On je věčný Bůh a věčný Život.“ Bible se v kostele po četbě evangelia políbí na znamení úcty. Stejné gesto pro korán si mohou mohamedáni vysvětlit jako projev souhlasu s obsahem koránu, který popírá božství Ježíše Krista v 43,59: „Vždyť on Ježíš je pouhý člověk, jejž jsem dali synům izraelským.“ Tímto vyznáním o Ježíši Kristu je islám na úrovni bludu kněze Aria anebo Svědků Jehovových. Korán žádá 41,52: „Řekni: „Co myslíte, jestliže korán je od Boha, a vy přece nechcete v něj věřit, kdo je ve větším bludu než ten, jenž se daleko od pravdy staví?“ Nutně a chtě nechtě se objeví otázka: „Je pravda v bibli nebo v koránu?“ Korán v 3,84 oznamuje: „Kdo bude vyznavačem jiného náboženství než islamu, nebude od něho přijato a na onom světě bude mezi zavrženými.“ Korán mluví často o Božím soudu, ale neuznává, že o tom, jak kdo dopadne na Božím soudu rozhodne Ježíš Kristus, o němž je rovněž ve Credu: „Přijde soudit živé a mrtvé.“ 

   Dialog modlitby s nebesy sv. Ludvíka Maria Grignona řeší věci v „Modlitbě o apoštoly posledních časů“ takto: „Zvláštní království Boha Otce trvalo až do potopy a bylo ukončeno potopou vody. Království Ježíše Krista bylo ukončeno potopou Krve. Ale Tvoje království, Duchu Otce a Syna, je nyní na vzestupu a bude ukončeno potopou ohně lásky a spravedlnosti. Kdy už to bude, kdy už přijde ta záplava ohně čisté lásky, kterou zapálíš na celé zemi způsobem tak líbezným a tak prudkým, že se jím zapálí a obrátí všechny národy, i mohamedáni, modláři, a dokonce i židé? Není nikoho, kdo by se skryl před jeho žárem. Ať vzplane.“ 

   Modlitba růžence vyjadřuje pravdy víry o Ježíši Kristu a Panně Marii jinak než korán a je osvědčený prostředek proti všem bludům.