Bohoslužba v kostele a mimo něj

     Kněz a lékař Ladislav Kubíček položil jednou otázku: Co byste řekli, kdyby jste text preface našli na záchodě? Byli byste pohoršeni? V kostele se v prefaci modlí: „Všemohoucí, věčný Bože, vpravdě je důstojné a spravedlivé, abychom ti vždycky a všude vzdávali díky.“  A protože tušil, že  místo jako záchod se lidem pro oslavu Boha  „vždy a všude“ zdá nepřijatelné, dodal lékařský rozbor: „Když člověku přestanou ty věci, s nimiž chodíme na záchod fungovat a má problémy s močením anebo se stolicí a choroby zahanbující a vleklé, tak se již i modlíme a dáme i na mši svatou, abychom se z toho dostali a člověku nepřipadá nedůstojné do toho Boha zatahovat.“  Tímto způsobem je obhajován záchod jako místo slučitelné s bohoslužbou, která pochopitelně není totožná a rovnocenná s kostelem. Je to bohoslužba v širším smyslu a tato se má dít vždy a všude. Stav, kdy se řekne: „Něco jiného děláme v kostele a něco jiného v životě“, je výpovědí o neblahém rozporu, přetvářce, farizejství.

     Osobou, která prožívá bohoslužbu ve všem je světec. Pohleďme na Pannu Marii.  Její těhotenství  je bohoslužbou, a nad místem, kde nastalo stojí v Nazaretu chrám Zvěstování.  Kostel stojí i nad místem  návštěvy Panny Marie u svaté Alžběty. Kostel stojí rovněž nad místem kde Panna Maria porodila Ježíše Krista. Kostel stojí také nad místem, kam chodila pro vodu. Těhotenství, návštěva příbuzné, porod, chození pro vodu bylo u Panny Marie bohoslužbou ve zmíněném širším smyslu a přitom má společné s pravou bohoslužbou v kostele snahu o oslavu Boha a posvěcení sebe a druhých. Mohlo by se říci: Když je možné Bohu sloužit všude, proč mít bohoslužby v kostele? Odpověď příkladu Panny Maria ukazuje, jak je pevně spojena s bohoslužbou v chrámu a není možné u ní nalézt: „Já do kostela nechodím, protože mě stačí modlitba v přírodě.“ Podobně pro svatého Františka z Assisi je celý stvořený svět a celá příroda  chrámem v širším smyslu, v němž koná bohoslužbu  a zároveň vztah k bohoslužbě v kostele je u něj mimořádně silný.  Ten, kdo chce opravdu konat bohoslužbu v širším smyslu, tak chápe potřebu bohoslužby v kostele a ten, kdo dobře koná bohoslužbu v kostele, ten ji dobře koná i mimo kostel v širším smyslu.

     Jak sloužit Bohu  neplatí  jen pro kostel, a tak se liturgickou otázkou - otázkou služby Bohu - stává i dění mimo kostel: rodina, banka, politika, škola, nemocnice, stravování, sport, hudba, vězení a jiné.  V tomto smyslu u knihy „Liturgické otázky“  lze oprávněně očekávat i  propojení k liturgii (bohoslužbě) v širším smyslu. Výše zvolený příklad Ladislava Kubíčka ukazuje na tento nesnadný úkol po stránce promýšlení i jednání. Mše svatá konaná v kostele zpřítomňuje oběť Krista na kříži, která byla nejen mimo chrám, ale i mimo svaté město Jeruzalém, a přitom Spasitel na kříži vyslovuje modlitby ze žalmů, užívaných v chrámu. Hymnus Akatist obdivuje Boha v Kristu takto: „Pán milosrdenství se rozhodl odpustit lidem všechny tresty.  Sám sestoupil k těm, co pohrdli jeho láskou,  otevřel nám brány nebe, proto slyší  ze všech    úst: Aleluja!“ Odpovědí člověka má být lepší bohoslužba v kostele i mimo kostel. Při plnění tohoto úkolu se   po příkladu Panny Marie  držme kostela (Církve) a prožívejme dobře Boha i mimo kostel (ve světě).